„Hle, všechno tvořím nové.“ (Zj 21,5)
„Hle, všechno tvořím nové.“ (Zj 21,5)
Vydáváme se společně na cestu časem. Ocitáme se v 18. století, v době osvícenství, kdy na habsburském trůnu sedí císařovna Marie Terezie. Chceme pochopit jeden zdánlivě čistě administrativní, historicky ale nesmírně důležitý krok: Proč a jak byla starobylá olomoucká diecéze v roce 1777 povýšena na arcidiecézi?
Někdy si pod vlivem dnešních událostí dějiny představujeme jako sled bitev a válek, ale náš historický příběh je jiný. Je to příběh o snaze vnést řád do správy Moravy a o tom, jak se politika prolínala s církví.
Představte si tehdejší olomouckou diecézi. Nebyl to jen kousek území kolem města. Zahrnovala prakticky celou Moravu a k tomu ještě část Slezska. Zkuste si představit, že jste biskupem v Olomouci v době, kdy neexistují auta, telefony ani e-maily. Vaším úkolem je duchovně i administrativně spravovat takto obrovské území. Zjistíte, že je to úkol takřka nadlidský. Biskupství zkrátka nedokázalo efektivně reagovat na potřeby farností v odlehlejších koutech Moravy. Vizitace všech farností nebyla možná.
V tento moment vstupuje na scénu císařovna Marie Terezie. Byla to panovnice velmi pragmatická, proslulá svými reformami. Viděla, že dosavadní stav na Moravě je neudržitelný. Rozhodla se proto k radikálnímu, ale velmi logickému kroku: obrovskou olomouckou diecézi zmenšit. Vzala jižní a západní část Moravy a vytvořila z ní zcela nové biskupství se sídlem v Brně. Tím se agenda rozdělila. Břemeno, které dříve nesla jen Olomouc, se rozložilo na dvě centra.
Tento krok mimochodem skvěle zapadal do širších státních reforem Marie Terezie. Císařovna potřebovala, aby se hranice církevní správy více kryly se správou státní. Na Moravě najednou existovala dvě biskupství – původní olomoucké a nové brněnské. Církevní právo má pro tyto situace jasná pravidla. Když máte v určitém regionu více diecézí, tvoří společně takzvanou církevní provincii. A v čele každé provincie musí stát metropolita – tedy arcibiskup.
Kdo se jím měl stát na Moravě? Volba byla naprosto jasná. Olomouc byla starobylým, historicky i kulturně nejvýznamnějším centrem moravské církve. Bylo tedy zcela přirozené, že to bude právě Olomouc, kdo se posune o pomyslný stupínek výše.
Oficiální pečeť na tento proces dal papež Pius VI.: dne 5. prosince 1777 vydal bulu nazvanou Suprema dispositione. Touto listinou byla olomoucká diecéze slavnostně povýšena na arcidiecézi a nově vznikající brněnská diecéze se stala dceřinou. Prvním mužem, který usedl na nově ustavený arcibiskupský stolec, se stal dosavadní olomoucký biskup, Antonín Theodor hrabě Colloredo-Waldsee.